Aleš Procházka
- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3492x
Seznam rubrik
Aleš Procházka
S knížkou po funuse - Bezbarvý Cukuru Tazaki
Tentokrát jsem si na pranýř pozval knihu populárního japonského spisovatele Murakamiho. I když v češtině nejnověji vyšla jeho starší próza, Hon na ovci, Cukuru Tazaki je jeho chronologicky nejmladším dílem.
Aleš Procházka
S knížkou po funuse – Dívka ve vlaku
Protože hodně čtu, napadlo mě začít také psát. Tedy, psát o knihách. Čas od času zkusím napsat o nějaké té knížce, kterou můžete vidět na zdi v metru a kdo ví, snad se to někomu bude líbit a třeba mi to i vydrží.
Aleš Procházka
Běžím
Běžím a pot mi stéká po nose a kape na pás. Běžím a na obrazovce přede mnou nějaký afroameričan vypráví něco o své náklonnosti k objemným pozadím. Ne, že by ho bylo úplně slyšet.
Aleš Procházka
Deadpool, aneb hubatý žoldák posílá celý svět do pryč
Na film s Deadpoolem jsem se těšil od prvního traileru, i když se mi frky v něm zdály poněkud slabší. Díkybohu to dopadlo a scénáristé si nechali lepší kousky do filmu. Pokud mohu krátce shrnout; za mě spokojenost, je to Deadpool.
Aleš Procházka
Jak jsem potkal… Dány?
To jsem vám takhle šel v pondělí z práce domů, tak mezi šestou sedmou. No a jdu okolo pivovaru U Medvídků, hned u Národní třídy.
Aleš Procházka
Morana z ciziny
Letní povídka pro idnes Venku byl hic a slunce pálilo o sto sedm, ale v nádražce byl chládek a příjemně pošmourno. Mlčoch, Kadlec a Strašák seděli u ulepeného umakartového stolku a zadumaně zkoumali poloprázdné půllitry.
Aleš Procházka
Břicho z... no, z kamene ne, ale lepší, než bývalo
Břicho je základ. Bez toho se nehnete. Nezvládnete klik, shyb, dokonce i to běhání bude těžší (a bolestivější), však se také břichu říká anglicky „core“, tedy „jádro“.
Aleš Procházka
Jak se v posilovně nezabít, část první: kardio
Po delší neplánované odmlce navazuji na svých pár předchozích blogů o shazování váhy, dostávání se do formy a cvičení všeobecně. Když už se tedy mocí mermo rozhodnete poprvé po bůhvíkolika letech (nebo vůbec poprvé) zavítat do posilovny, nejspíš vás bude hezká řádka posilovacích mučidel děsit. Věřte mi, že oprávněně.
Aleš Procházka
Burger fest – reportáž, dojmy a hromada hudrování
O víkendu se konal třetí ročník Burger festu, tak jsem se rozhodl vykašlat na lehkou, vyváženou stravu a vytáhnout svou drahou na kus flákoty. Jak se letošní ročník povedl?
Aleš Procházka
Proč nebýt tlustý
Když už tedy mocí mermo chcete shazovat váhu, zeptejte se sami sebe: proč? Ostatně, tohle je docela dobrá otázka pro většinu vážnějších životních rozhodnutí. Shazováním nejspíš strávíte pěkných pár hodin čistého času a silná motivace může nakonec znamenat rozdíl mezi zaťatými zuby a ručníkem v ringu.
Aleš Procházka
Před rokem jsem vážil sto pade
... a minulou sobotu jsem doběhl závod na deset kilometrů. Zajímá vás, co jsem dělal v mezičase?
Aleš Procházka
Jak Praha přichází o hosty
Minulý týden nás v Praze navštívila bývalá kolegyně mé drahé choti. Moc bych se divil, kdyby to nebylo naposledy...
Aleš Procházka
„Proč jsi dneska tak zlej?“
Pravda, proč? Babo raď. Na lhaní už máš upito moc. „Třeba už mě unavuje bejt hodnej,“ uchechtneš se. Tak vida, nějakou moc nad ní přece jenom máš. Tváří se ublíženě. Poprvý po dlouhý době poslouchá, co se chystáš vybalit. „Třeba už je to moc těžký, třeba mě to sere, třeba jsem hodnej nikdy nebyl.“ Jojo, a najednou je blaze. Jako když praskne vřed, všecko to svinstvo musí ven, a s sebou bere zlou krev, a je líp.
Aleš Procházka
Nevím, asi přestanu chodit na pizzu
Pokud mě čtete déle, už jste zjistili, že jídlo mám opravdu rád, však na to také vypadám. Přiznám se ale hned bez mučení, že s jídlem to mám úplně jinak než s dětmi; výroba mě baví podstatně méně než to, co jí následuje. Stánky s pizzou, které před pár lety začaly po Praze růst jako houby po dešti, mi proto přišly (jako tehdy čerstvě svobodnému mládenci) docela vhod, ať už coby slaná tečka za vydařeným večerem, nebo improvizovaná večeře.
Aleš Procházka
Fialovej chlap
„No tak si to zkus představit třeba takhle. Sedíš ve svý oblíbený knajpě, jo, zíráš střídavě na fotbal a střídavě do půllitru, z džuboxu chraptí Johnny Cash a vůbec je tak nějak pohoda. A pak se otevřou dveře a najednou je ticho, příde ti, že i ten Johnny se tak nějak zadrhnul. Koukneš okolo, a voni se všichni dívaj ke dveřím. Ani nepřátelsky, ani zle, jestli se tvářej vůbec nějak tak spíš trochu přiblble.
Aleš Procházka
Masaryk v Šanghaji
... aneb Masarykovo čínské občerstvení. Jsou restaurace, kam se chodí za atmosférou, a jsou restaurace, kam se chodí za jídlem. Pokud máte štěstí, jednou za čas se to podaří nějaké restauraci skloubit a udržet (pár takových znám, ještě o nich budu psát), a když se náhodou vyskytne výjimečně příznivá konstelace hvězd, bude tam i příjemná obsluha a příznivé ceny.
Aleš Procházka
Krucitýrkn, vždyť Zemana už jsme si zvolili!
Brzy nás čekají předčasné volby a kampaň je v plném proudu. Přiznám se, že mě předvolební bláznění nechává poměrně chladným; tohle jsou mé třetí volby, a budu volit stejně jako vždycky. Nevolím koneckonců ani stranu, ani lidi, ale směr, trochu po americku.
Aleš Procházka
Třeba se v tom někdo zhlídne
To takhle jednou šel rolník z pole domů. Bylo už pozdě, šel jako úplně poslední, tak už se smrákalo a vůkol nikde nikdo. Tak si jde, stará se o svoje, přemýšlí o večeři a najednou spatří na cestě zmiji. Ještě se trochu svíjela, ale daleko by se nejspíš nedoplazila. Někdo ji tu totiž cestou domů potkal, a dal jí co proto. Zmije měla smrt na rozeklaném jazyku, ale dostala o dvě tři rány sukovicí míň, než by zasloužila a tak se jí ještě umřít nechtělo. Rolník se na ni chvíli tiše díval, pak se rozhlédl a kradmo si zmiji strčil za košili, přímo na prsa. A takhle ji donesl domů.
Aleš Procházka
Chlapská samota
Žijeme v zemi plné lidí, kteří vás nechají na pokoji. Má to určitá pozitiva i negativa. Určitě kladně hodnotím fakt, že když chcete, můžete žít jako medvěd samotář a s nikým neprohodit slova, jak je den dlouhý. Záporně potom hodnotím fakt, že občas tak budete žít, i když nechcete. Zvláště ve větších městech.
Aleš Procházka
Jediný skutečný člověk na světě
I tenhle blog je především pro zoufalce ve frendzounu, nebo pro zoufalce, kteří jsou úplně sami a nechápou proč. Snad někomu pomůže i tahle kulometná dávka tvrdých pravd. Tentokrát o tom, kdo přesně je jediným skutečným člověkem na světě.
Aleš Procházka
Frendzoun ... aneb „buďme radši kamarády“.
Říká se, že nejrychlejším způsobem, jak získávat přátele, je pozvat slečnu vašeho srdce někam na kafe. Pokud vypadáte tak nějak normálně (cokoliv mezi Bradem Pittem a Václavem Upírem Krejčím), v devíti z deseti případů získáte novou kamarádku!
Aleš Procházka
Jak se studuje v Asii
Když jsem chodil do čtvrté nebo páté třídy základky, přibyla do vedlejší třídy nová, zvláštní spolužačka. Říkejme jí třeba Ly, dlouhé roky jsem ji neviděl a pamatuji si jenom, že její jméno začínalo na L. Byla tichá, pracovitá a jeden by si jí ani moc nevšiml. Ostatní byli nejdřív zvědaví a zkoušeli se s ní bavit, ale ona se pokaždé jenom smutně usmála a zavrtěla hlavou. Nerozuměla. Potom ji už děcka nechávala na pokoji, bylo na ní vidět, že by se ráda nějak zapojila, ale přijela sem rovnou z Vietnamu a neuměla česky ani slovo.
Aleš Procházka
Jehovisté lanaří do svých řad imigranty!
Chytrému napověz, hloupého kopni. Pro mě se podobným kopancem stal rozhovor o víře. Když se mě jeden známý zeptal na křesťanství, začal jsem vysvětlování tím, že křesťané chodí každou neděli do kostela na mši a ke zpovědi. A dál jsem se nedostal. Nakrčil čelo a zeptal se mě: „Jsi si jistý? Já jsem si doteď myslel, že křesťané chodí do kostela v sobotu.“
Aleš Procházka
Na trajektu byla nuda
A taky spousta lidí. Nic proti lidem, ale čeho je moc, toho je moc. Sebral jsem se a našel dveře na záď. Rytmické tlumené hučení motorů nahradil hlasitý řev lodního šroubu, šplouchání rozrážených vln a křik dětí v pěti, šesti různých jazycích. Po chvíli pátrání mi jeden rozměrný Němec blahosklonně pokynul cohibou a šoupnul se, abychom se na lavičku vešli oba. Dým ze silných cigaret byl malou daní za relativní soukromí a chladnou brízu. Otevřel jsem zápisník a začal jsem si kreslit. Záď obrovské lodi, rozštípnutá do tvaru písmene V, mi připomínala široce rozevřená ústa chrliče. Proud zpěněné vody mezi ten pocit ještě umocňoval. V tu chvíli mi došlo, že sedíme tam, kde by chrlič měl oči - a že přesně k tomu tahle paluba, koneckonců, také slouží. Pobavilo mě to. Škoda, že mi oči vyšly trochu strašidelně.
Aleš Procházka
Já už tu asi zůstanu, mně už se tu líbí...
Letní povídka pro Víkend MF DNES. D. je matka mého kmotřence, je malá, tmavá a kulatá a v každém jejím úsměvu se dá napočítat přesně dvaatřicet perlově bílých zubů. Od té doby, co jsem s ní a s jejím synem kdysi oběhal všechny úřady v Praze, nemůžu podle ní udělat nic špatně. Od té doby mi také říká „bratříčku“. D. se chce stát průvodkyní turistů, požádala mě o pomoc před zahájením kurzů. Minulý týden jsem, jak mi koneckonců kázala bratrská povinnost, pomohl.
| předchozí | 1 2 | další |
