Před rokem jsem vážil sto pade

... a minulou sobotu jsem doběhl závod na deset kilometrů. Zajímá vás, co jsem dělal v mezičase?

Na tloušťku jsem měl náběh vždycky, víceméně už od základní školy. Občas jsem byl tlustý více, občas méně, ale v zásadě jsem se držel v kategorii „pár kilo navíc“. To se začalo měnit až předminulý rok. Abyste rozuměli, jsem velký, vysoký chlap (190 cm) a pod stovku jsem měl naposledy možná v pubertě. Váhu jsem nikdy moc neřešil, ale tak před dvěma lety jsem se přestal hýbat úplně a, co bychom si povídali, životospráva ne-zas-tak starého mládence rozhodně nebývá ideální. Brzy jsem zabředl do koloběhu práce-internet/čtení-přežírání-spánek, bylo to koneckonců pohodlné a po rozchodu s tehdejší partnerkou (nebojte, kvůli váze to nebylo) jsem prostě chtěl mít chvíli klid.

Co se snažím kulantně naznačit; najednou jsem byl vyžraný jako prase. Nevážil jsem se dobře jeden a půl roku, ale můj střízlivý odhad na minulé prázdniny je 150 kilo. Loni na podzim jsem se jakž takž vzpamatoval, začal jsem se trochu hýbat a dost jsem shodil. Odvahu vlézt na váhu jsem získal až potom, kdy jsem si musel pořídit nové kalhoty (staré už padaly), tzn. letos někdy koncem ledna. Kolik byste řekli, schválně? Sto. Třicet. Sedm. No, vlastně skoro osm. V časech své největší „slávy“ jsem tedy musel mít přinejmenším hodně přes sto čtyřicet, a spíše ke sto padesáti.

V březnu jsem udělal něco, co jsem přísahal, že nikdy neudělám. Koupil jsem si permanentku do posilovny. Dnes máme prvního září, a váha ukazuje 114 kilogramů. Za půl roku to tedy znamená ztrátu bezmála dvacet čtyři kilo.

Pokud nepočítám pět šest tréninků se svou úžasnou sestrou, pár canců z internetu a rady od pár přátelských nabušenců z posilka, neměl jsem žádného trenéra. Jídelníček jsem upravil minimálně a s lékařem jsem nic nekonzultoval. Nebral jsem žádné léky, doplňky stravy a už vůbec ne steroidy. Nehladověl jsem nikdy a dietu jsem nedržel, kromě dvou týdnů v každém měsíci, které mám tzv. „čisté“ (bez alkoholu, sladkého a fast foodu).

Neříkám, že jsem to dělal správně. Ani neříkám, že je to bezpečné nebo příjemné. Určitě se tu vyskytne spousta odborníků na fitness, výživu nebo i lékařů, kteří budou moje psaní uvádět na pravou míru. S největší pravděpodobností budou mít pravdu. Tohle není návod, doporučení ani rada. Tohle bude prostě jenom popis toho, jak jsem to dělal já.

Blogů bude víc. V každém se pokusím zabývat jiným aspektem tloušťky, hubnutí (i když, tohle slovo nemám moc rád – nezní „shazování“ líp?) a posilování. Třeba to někoho zaujme, třeba to někomu pomůže. A možná to proložím čas od času i něčím vtipným, obávám se, že následující články budou poměrně drastické. Nejspíš se dozvíte poměrně dost věcí, bez kterých byste i přežili. Ale co se dá dělat, napsat se to musí.

Tak příště – o důvodech, proč lidi začínají hubnout.